Červená Lhota je známý renesanční vodní zámek v malé obci Červená Lhota na severu Jindřichohradecka. Zámek je umístěn na skále, která se přehrazením červená01údolí a zvednutím hladiny vody stala ostrůvkem na zámeckém rybníku. K zámku vede přístupová cesta přes kamený most.

Z předhusitského období chybí písemné prameny. První písemná zmínka je z roku 1465. Jan Kába z Rybňan koupil roku 1530 gotickou tvrz a nechal ji přestavět na renesanční zámek. Po roce 1641 se Lhota stala majetkem Slavatů, pánů na Jindřichově Hradci. Po vymření slavatovského rodu zdědila Červenou Lhotu po roce 1693 Marie Terezie.

Zámek je přístupný s kočárkem, prohlídka však ne. Kolem zámku je park, ve kterém lze s kočárkem jezdit. Rybník s kočárkem objet nelze, musí se tam překonávat skála a úzká lávka.

Historie

První písemná zmínka pochází z roku 1465. Gotická tvrz zde v údolí Dírenského potoka na žulovém skalním útesu vznikla již ve 14. století. Přehrazením potoka hrází a odtěžením skalní šíje se skála změnila v ostrov. V roce 1530 se majiteli tvrze stali rytíři Kábové z Rybňan. Jan Kába z Rybňan nechal starou gotickou tvrz přestavět na pohodlnější renesanční zámeček, zvaný od té doby Nová Lhota.

Pojmenování Červená Lhota se objevuje až od počátku 17. století, podle barvy zámku (vyšlo z pověsti).

Růtové z Dírné zámek získali na konci 16. století. Jako utrakvistům jim ovšem byl majetek po bitvě na Bílé hoře roku 1620 konfiskován, i když se českého stavovského povstání nezúčastnili. V dobách třicetileté války vlastnil místní panství italský rytmistr Antonio Bruccio. Po jeho smrti koupil zámek v roce 1641 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Po roce 1641 a v letech 1658–1678 probíhaly na zámku barokní přestavby, které proměnily šlechtické sídlo na letohrádek, kam Slavatové dojížděli z nedalekého Jindřichova Hradce.

Po vymření rodu Slavatů po meči v roce 1693 zdědila Červenou Lhotu po roce neteř posledního Slavaty Marie Terezie, provdaná do rodiny Windischgrätzů. Od poloviny 18. století se majitelé opět několikrát změnili. Za Ignáce Stillfrieda pobýval v letech 1796–1799 na zámku skladatel a spoluzakladatel německé opery Karl Ditters von Dittersdorf. Od roku 1835 vlastnili zámek postupně členové čtyř generací knížecí rodiny Schönburg-Hartenstein – německých říšských knížat. Tento rod zámek obýval až do roku 1945, kdy jim jako německým občanům byl zámek zkonfiskován. Poslední majitelé dali v polovině 19. století zámeckou věž a štíty upravit novogoticky. Mezi lety 1903–1913 byly za prince Johanna Schönburg-Hartenstein tyto úpravy odstraněny a nahrazeny památkově poučenou neorenesanční přestavbou podle projektu architekta Humberta Walchera z Moltheimu, která dala zámku jeho dnešní podobu.